Činnostní učení

Základním principem činnostního vyučování je probouzení zájmu (motivace) a nabývání nových poznatků dětí názorně, vlastní činností a prožíváním za pomoci vhodných učebních materiálů a pomůcek.
Činnostní učení je založeno na metodě objevování. Děti sami, na základě kroků doporučených učitelem, objevují principy a zákonitosti pozorovaných jevů. Vlastní manipulací s pomůckami získávají děti poměrně rychle a především trvale praktické zkušenosti, k čemu nový poznatek nebo dovednost slouží. Při činnostním učení postupujeme od prožitků k faktům a teoriím.
Učivo se procvičuje na konkrétních příkladech a situacích, které přináší každodenní život, a tak má pro děti osobní smysl. Zároveň se zaměřuje na zvládnutí podstatných jevů a odkrývání jejich vzájemných souvislostí. Příklady a modelové situace učí děti vnímat učení jako činnost důležitou pro vlastní život i existenci okolního světa. V průběhu činnostních vzdělávacích postupů je dítě vedeno k samokontrole, samo hodnocení a odpovědnosti za svá rozhodnutí. Učí se pracovat sám i spolupracovat v týmu. Poznává okolní svět a následně poznává i sebe.

Činnostní učení má několik významných předností:
● má „odkrývací charakter“ – otevírá dětem cestu k chápání souvislostí
● vnitřně motivuje děti, rozvíjí jejich zvídavost a tvořivost
● prostřednictvím individuálních pomůcek zobrazuje myšlení dítěte – ukazuje správnost chápání nebo upozorňuje i na drobné chyby v úvahách, je zpětnovazební mezi učitelem a dítětem (umožňuje sebekontrolu a sebehodnocení)
● přirozeně vede k individualizaci, učí interakci i spolupráci
● umožňuje spolu výběr činnosti dítěte
● pozitivně působí na všechny děti, neboť při něm mají všichni možnost prožít úspěch, což je motivuje k dalšímu vzdělávání

Činnostní učení podněcuje děti k aktivitě. Vytváří podmínky pro vzájemnou komunikaci mezi učitelem a dítětem, ale i mezi dětmi navzájem, rozvíjí smysl pro týmovou práci a umožňuje aktivní zapojení všech. Přirozenou cestou vede k probouzení schopností dětí, k rozvoji tvořivosti, samostatného a logického myšlení.

Základní formou činnostní výuky jsou individuální činnosti dětí, tzv. individuálně-kolektivní výuka. Ta je rozvíjena obzvláště prací ve dvojicích a skupinovou prací dětí. Každá činnost má přesně daný didaktický cíl. Činnosti vykonávají všechny děti zároveň.

Obecný činnostní postup je následující:
1) Samostatná činnost všech dětí (individuální pokusy, sestavování, třídění atp.) – každé dítě má svou pomůcku. Učitel dětem názorně vysvětlí, jak s pomůckou, kterou pro daný cíl zvolil, pracovat a jakým způsobem o prováděných činnostech hovořit. Děti manipulují s pomůckou společně s učitelem. Prostřednictvím činností a pozorování si děti vytvářejí představu o jevech, kterým je učíme a učí se tyto jevy vnímat.
2) Pozorování, hovor dětí o pozorovaném a vyvozování závěrů – děti sami vytvářejí obdobné příklady a situace. Učitel je vede k uvažování a hovoru o pozorovaných jevech, k vyjadřování názorů, závěrů a formulaci otázek dětem umožňujeme samostatně se rozhodovat a projevovat. V případě potřeby výroky dětí usměrňujeme nebo převádíme do odborného slovníku. Tato etapa vede k postupnému utváření přiměřené slovní zásoby a často i ke znovuobjevení jevu.
3) Procvičování – při činnostech dochází k postupnému porozumění učivu. Teprve tehdy má smysl přistoupit k jeho procvičování – automatizaci. I formy procvičování volíme pokud možno činnostní, tj. s různými didaktickými pomůckami.

Činnostní výuka klade důraz na pochopení a procvičení, dává dětem možnost postupovat samostatně od jednoduchého ke složitému. Dětem se otevírá cesta k novým poznatkům, prožívají pocity radosti z úspěchu, z objevu, což vytváří jejich pozitivní vztah k učení.
Nabývané poznatky a dovednosti jsou díky individuálnímu objevení každým dítětem, pochopení a důkladnému činnostnímu procvičení osvojeny hlouběji, trvaleji a stávají se pevným základem pro další vzdělávání. Zároveň nám činnostní učení velmi dobře umožňuje průběžně utvářet a rozvíjet všechny klíčové kompetence.

Kompetence k učení

Dítě
– soustředěně pozoruje, zkoumá, objevuje, všímá si souvislostí, experimentuje a užívá při tom  jednoduchých pojmů, znaků a symbolů

– získanou zkušenost uplatňuje v praktických situacích a v dalším učení

– má elementární poznatky o světě lidí, kultury, přírody, i techniky, který dítě obklopuje, o jeho rozmanitostech a proměnách, orientuje se v řádu a dění v prostředí, ve kterém žije

– klade otázky a hledá na ně odpovědi, aktivně si všímá, co se kolem něho děje, chce porozumět věcem, jevům a dějům, které kolem sebe vidí; poznává, že se může mnohému naučit, raduje se u toho,   co samo dokázalo a zvládlo

– učí se nejen spontánně, ale i vědomě, vyvine úsilí, soustředí se na činnost a záměrně si zapamatuje; při zadané práci dokončí, co započalo, dovede postupovat podle instrukcí a pokynů, je schopno dobrat se k výsledkům

– odhaduje své síly, učí se hodnotit svoje osobní pokroky i oceňovat výkony druhých

– pokud se mu dostává uznání a ocenění, učí se s chutí

Kompetence k řešení problémů

Dítě                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                 – všímá si dění i problémů v bezprostředním okolí; přirozenou motivací k řešení dalších problémů a situací je pro něj pozitivní odezva na aktivní zájem

– řeší problémy na základě bezprostřední zkušenosti; postupuje cestou pokusu a omylu, zkouší, experimentuje; spontánně vymýšlí nová řešení problémů a situací; hledá různé možnosti a varianty (má vlastní, originální nápady); využívá při tom dosavadní zkušenosti, fantazii a předvídavost

– při řešení myšlenkových i praktických problémů užívá logických, matematických i empirických postupů, pochopí jednoduché algoritmy řešení různých úloh a situací a využívá je v dalších situacích

– zpřesňuje si početní představy; užívá číselných a matematických pojmů, vnímá elementární matematické souvislosti

– rozlišuje řešení, která jsou funkční (vedoucí k cíli) a řešení, která funkční nejsou; dokáže mezi nimi volit

– chápe, že vyhýbat se řešení problémů nevede k cíli, ale že jejich včasné a uvážlivé řešení je naopak výhodou; uvědomuje si, že svou aktivitou může situaci ovlivnit

– nebojí se pochybovat, pokud nachází pozitivní ocenění nejen za úspěch, ale také za snahu

Komunikativní kompetence   

Dítě                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                              – ovládá řeč, hovoří ve vhodně formulovaných větách, samostatně vyjadřuje své myšlenky, sdělení, otázky a odpovědi, rozumí slyšenému, slovně reaguje a vede smysluplný dialog

– dokáže se vyjadřovat a sdělovat své prožitky, pocity, a nálady různými prostředky (řečovými, výtvarnými, hudebními, dramatickými apod.)

– domlouvá se gesty i slovy, rozlišuje některé symboly, rozumí jejich významu i funkci

– v běžných situacích komunikuje bez zábran a ostychu s dětmi i s dospělými; chápe, že být komunikativní, vstřícné, iniciativní a aktivní je výhodou

–  ovládá dovednosti předcházející čtení a psaní

– průběžně rozšiřuje svou slovní zásobu a aktivně ji používá k dokonalejší komunikaci s okolím

– dovede využít informativní a komunikativní prostředky, se kterými se běžně setkává (knížky, encyklopedie, počítač, audiovizuální technika, telefon atp.)

– ví, že lidé se dorozumívají i jinými jazyky a že je možno se jim učit, má vytvořeny elementární předpoklady k učení se cizímu jazyku

Sociální a personální kompetence        

Dítě                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                – samostatně rozhoduje o svých činnostech; umí si vytvořit svůj názor a vyjádřit jej

– uvědomuje si, že za sebe i své jednání odpovídá a nese důsledky

– dětským způsobem projevuje citlivost a ohleduplnost k druhým, pomoc slabším, rozpozná nevhodné chování, vnímá nespravedlnost, ubližování, agresivitu a lhostejnost

– ve skupině se dokáže prosadit, ale i podřídit, při společných činnostech se domlouvá a spolupracuje, v běžných situacích uplatňuje základní společenské návyky a pravidla společenského styku; je    schopné respektovat druhé, vyjednávat, přijímat a uzavírat kompromisy

– napodobuje modely prosociálního chování a mezilidských vztahů, které nachází ve svém okolí

– spolupodílí se na společných rozhodnutích; přijímá vyjasněné a odůvodněné povinnosti; dodržuje rozhodnutá a pochopená pravidla a přizpůsobí se jim

– při setkání s neznámými lidmi či v neznámých situacích se chová obezřetně; nevhodné chování i komunikaci, která je mu nepříjemná, umí odmítnout

– je schopno chápat, že lidé se různí a umí být tolerantní k jejich odlišnostem a jedinečnostem

– chápe, že nespravedlnost, ubližování, ponižování, lhostejnost, agresivita a násilí se nevyplácí a že vzniklé konflikty je lépe řešit dohodou; dokáže se bránit projevům násilí jiného dítěte, ponižování a ubližování

Činnostní a občanské kompetence

Dítě                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                              – svoje činnosti a hry se učí plánovat, organizovat, řídit a vyhodnocovat

– dokáže rozpoznat a využívat vlastní silné stránky, poznávat svoje slabé stránky

– odhaduje rizika svých nápadů, jde za svým záměrem, ale také dokáže měnit cesty a přizpůsobovat se daným okolnostem

– chápe, že se může o tom, co udělá, rozhodovat svobodně, ale že za svá rozhodnutí také odpovídá

– má smysl pro povinnost ve hře, práci i učení; k úkolům a povinnostem přistupuje odpovědně; váží si práce i úsilí druhých

– zajímá se o druhé i o to, co se kolem děje; je otevřené aktuálnímu dění

– chápe, že zájem o to, co se kolem děje, činorodost, pracovitost a podnikavost jsou přínosem a že naopak lhostejnost, nevšímavost, pohodlnost a nízká aktivita mají svoje nepříznivé důsledky

– má základní dětskou představu o tom, co je v souladu se základními lidskými hodnotami a normami, i co je s nimi v rozporu, a snaží se podle toho chovat

– spoluvytváří pravidla společného soužití mezi vrstevníky, rozumí jejich smyslu a chápe potřebu je zachovávat

– uvědomuje si svá práva i práva druhých, učí se je hájit a respektovat, chápe, že všichni lidé mají stejnou hodnotu

– ví, že není jedno, v jakém prostředí žije, uvědomuje si, že se svým chováním na něm podílí a že je může ovlivnit

– dbá na osobní zdraví a bezpečí svoje i druhých, chová se odpovědně s ohledem na zdravé a bezpečné okolí prostředí ( přírodní i společenské)